Intimnosti s Lenkou & Vladimírem (165)
Ženy dosahují sexuální zralosti ve třiceti, muži už v osmnácti letech. Tak praví věda. Neměly by tudíž třicetileté ženy praktikovat intimní styky s osmnáctiletými muži? Že by to nebylo přirozené? Omyl, bylo by to přirozené. Stejně jako intimní styky se všemi muži, kteří se namanou v jejich okolí. Ač nás přirozenost zneklidňuje, měli bychom ji poznat a pochopit.
Kardinální otázka
V brožurkách, jež bývaly před dětmi zamykány, a dnes jsou dávány do sběru, neboť nezajímají děti ani dospělé, najdeme četná poučení, z nichž nezmoudříme. Např. se v nich dočteme, že muž je zralý k dosahování orgasmů v osmnácti letech, ale žena teprve ve třiceti.
Zmíněné poučení sexuální medicíny je ukázkou badatelského voluntarismu. Badatel voluntarista např. miluje vepřovou tlačenku s octem a cibulí, pročež svět může očekávat převratnou informaci, že vepřová želatina v doprovodu kyseliny octové mocně povzbuzuje regeneraci mozkových buněk.
Skutečnost se od nadsázky příliš neliší. Sexuální medicína dodnes nedokáže správně vysvětlit zjevnou disharmonii v sexuálním prožívání žen a mužů. Proč mají ženy k orgasmům dál než muži? To je kardinální otázka, na niž sexuální badatelé odpověděli voluntaristicky.
Když zjistili, že se jim nedaří, aby ženy v adekvátním věku při souložích orgasmovaly, stanovili, že ženy orgasmicky dozrávají až ve třiceti letech, zatímco muži už v osmnácti. Vlastně jen konstatovali sociálně patologický jev, a aby utišili vlastní pocity viny a zbavili se odpovědnosti, prohlásili patologický jev za přirozený. Pochopení, vysvětlení a definice jsou dětinské a nedostatečné.
Ženy většinou opravdu žijí od svých orgasmů dál než muži. A protože jejich situaci nikdo nedokáže správně vysvětlit, zůstávají se svými problémy samy. Čtou sexuologické brožurky, kupují si elektrické robertky, zkoušejí onanovat, nebo dokonce hledají výkonné milence, ale nic nepomáhá.
Brožurky melou naprázdno a mlátí již vymlácené obilí. Robertky vydrží jen dvanáct hodin, načež se vybijí baterie. Onanování v koupelně je nuda. A výkonní milenci jsou většinou nevcítiví a bezohlední jájínkové, pročež soulož s nimi je větším utrpením než život bez orgasmů.
A tak se ženy potýkají se svými těžkostmi samy, tajně a osaměle. A jen některé z nich po čase objeví soukromou formuli, jak se postavit k dílu, aby při stycích orgasmovaly. Trvá to dlouho, neboť sexuální repertoár mužů není ženskému hledání nakloněn. Odborníci dokonce tvrdí, že to je jenom věc žen, mají prý orgasmy natrénovat na záchodech a v ložnicích mužům předvést.
Když se po letech úsilí některé ženy dopracují k orgasmům, není divu, že jim je třicet a více let. Také relativní klid a bezpečí manželského života pomáhá, aby se ženy k orgasmům přiblížily. Ale v žádném případě nelze formulovat, že ženy orgasmicky dozrávají ve třiceti letech, to je holý alibistický nesmysl sexuální medicíny.
Tři světy
Odborné podání, že ženy pohlavně a hormonálně dozrávají ve čtrnácti nebo dříve, ale zralosti spojené se sexuálními zájmy dosahují ve třiceti letech, tahá za vlasy. Pomíjí mj. skutečnost, že disponované holčičky realizují orgasmy třeba už v předškolním věku.
Cílem takto voluntaristického podání je zbavit muže odpovědnosti za bědný stav ženské sexuality. Žádný muž se pak už nemusí cítit vinen nebo zahanben, když jeho manželka při souloži neorgasmuje, vždyť je vědecky dokázáno...
Z téhož důvodu platila např. ve starém Řecku silná sexuální konvence, že muž, aby se neponížil, nesměl ženě při souloži přivodit orgasmus. Správný muž musel přivodit orgasmus jenom sám sobě, ženě nikoliv. Žena prý byla stvořena, aby oragasmus toliko poskytovala, nikoliv prožívala.
Ó, jak snadná to byla cesta k falešné mužské důstojnosti! Podobná sexuální konvence panuje dodnes v Indii. Žena nesmí prožívat při souloži orgasmus, dokonce ani sebemenší potěšení, jinak prý se jí narodí holčička, což je v tamější společnosti nežádoucí.
Připomeňme si tlačenku s octem a cibulí, pomůže nám to pochopit pravou skutečnost. Souložící Řek, jenž kdysi nesměl přivodit ženě orgasmus, a souložící Ind, jenž nesmí ženě přivodit orgasmus dodnes, to je vlastně jeden a týž muž. Stejný muž, jenž v dnešním západním světě šíří účelové sexuologické dogma, podle nějž normální žena je od přírody schopná orgasmovat teprve ve třiceti letech.
Podrobněji o tom píšeme v naší knize „Nová škola milostného umění“, jež nese podtitul „O lásce a milování bez sexuologických dogmat“. Vydalo ji nakladatelství Hněvín v r. 2005 a stojí 190 Kč. Související kapitola se jmenuje Omyly sexuologa.
Skutečnost, že ženy mají k orgasmům dál než muži, je dána odlišnými energetickými charakteristikami. Zatímco ženské energie jsou spíše dostředivé, mužské energie jsou odstředivé. Sex v obvyklém konzumním podání, to je odstředivá aktivita, při níž přichází nazmar mnoho cenných sil. Proto jsou muži v sexu aktivnější, pohotovější, připravenější.
Doménou žen je poznání a láska (zvnitřnění), doménou mužů činnost a násilí (zvnějšnění). Skutečný ženský sex je hlubší, bohatší a tolerantnější než mužský. A teď pozor, skutečně přirozený ženský sex vyvolává hrůzu a paniku v mužských myslích. Zmíněné pocity přicházejí ze vzdálených krajin mužského podvědomí. To je známá věc, mnohokrát formulovaná, ale nikdy nevysvětlená.
Důvod je prostý, je jím neznámý, leč v podvědomí uložený obraz přirozené ženské sexuality. Ženy mají oproti mužům jiný cyklus sexuální touhy, kmitočet jejich vznětů je pomalejší, avšak výška a délka vln jsou větší. Obraz jejich přirozeného sexuálního chování však může být děsivý nejen pro muže, ale i pro samotné ženy. Přesto je správné jej veřejnosti ukázat, ačkoliv byl dosud popírán nebo utajován.
Lenka Volmová
Co zůstalo pod pokličkou
Žena je od přírody vybavena tak, aby v období sexuální aktivity souložila se všemi muži, kteří se namanou. Jejím přirozeným cílem je odebrat sperma co největšímu počtu mužů. Kdyby orgasmovala příliš brzy, její zájem o styk by poklesl, takže by nebyla ochotna naplnit přírodní záměr.
Proto se ženy při běžných jednomužných stycích cítí nespokojeny. Když se muži vystříkají a končí se stykem, ženy se teprve sexuálně rozehřívají, protože podle přírody by měli přijít na řadu další muži, a po nich další... Avšak tento přírodní plán je v civilizovaných společnostech vnímán jako nemravný.
Ve skutečnosti není nemravný, je jen nepřátelský mužskému egoismu. Mužskému přesvědčení, že JÁ je cennější než ON a že MOJE dítě je cennější než JEHO dítě. Pravda přírody je však jiná, JÁ je totožné s ON a MOJE je totožné s JEHO. Dnes je však třeba učinit mnoho kroků k sebezdokonalení, aby člověk vlastními smysly poznal tuto základní jednoduchou skutečnost.
Zkusme alespoň na pár vteřin přijmout, že takto skutečně vypadá přirozený ženský sex. Těch pár vteřin postačí k tomu, abychom si uvědomili, v jak nepřirozených sexuálních podmínkách jsou nuceny žít současné ženy. Co jsou ve srovnání s tím frustrace osob sexuálně dezorientovaných? Jediné hnutí mysli, a před námi stojí tři miliardy žen žijících v rozporu se svou přirozeností.
Ale počkat, jak to vlastně je s tím rozséváním samčích, resp. mužských genů? Vždyť přece nejsilnější samci nárokují nejlepší samice, které pak drží v harémech, bla bla bla...? Kvůli tomu jsou přece muži promiskuitní? Možná to platí pro soby nebo losy, ale ne pro primáty, jimž bohyně příroda vymyslela důmyslnější způsob, jak zajistit vysokou kvalitu budoucí populace.
Soutěž o nejlepší geny totiž nastává až v ženském pohlaví. A nesoutěží muži, nýbrž jejich energeticky nabité částice. Jenom ty nejlepší z nasbíraných spermií se dostanou k vajíčku, aby se ucházely o přízeň Jejího Veličenstva. (Poměr velikostí spermie a vajíčka odpovídá setkání hrušky se sněhovou koulí o průměru deset metrů.) Vajíčko si pak vybere jednu spermii, kterou posléze vsrkne jak blizna pylové zrnko.
Nový směr
Kdysi dávno se cosi změnilo a lidé se vydali jiným směrem. Změna pravděpodobně souvisí s tzv. válkami pohlaví, k nimž začalo docházet před pěti tisíci lety a jimiž je dodnes poznamenán každý vztah ženy a muže, jak o tom píše např. Erich Fromm.
Nový směr bývá hodnocen jako vývoj nebo pokrok. Ve skutečnosti se jedná o společenskou depravaci (zhoršení). Skutečnost, že se z vyššího principu mravního reprodukují všichni jednotlivci vede k devalvaci lidského genomu. V západním světě už běžně vídáme lidi s nápadnými tělesnými disproporcemi. Potkáváme např. lidi s nápadně krátkýma nohama, dlouhými těly, velkými hlavami, krátkýma rukama, lidi s velkými břichy, nepravidelnými zuby, křivými prsty, vysoko posazenýma ušima bez lalůčků ap.
Srozumitelně se vyjadřuje Lloyd Pye, když píše: „V těle ustavičně nosíme více než čtyři tisíce genetických poruch. Mnozí jich mají o hodně více, někteří méně, přitom výzkum objevuje stále nové. Ostatní živočišné druhy jich mají nejvýše hrstku.“
O blízkosti či uchopitelnosti ženského orgasmu rozhoduje kvalita ženské sexuální adaptace. Ta však nezávisí jen na myšlení a jednání samotné ženy, nýbrž také na osobnosti muže, sexuálních konvencích společnosti, životním prostředí, potravě atd.
Současný stav světa je výsledkem společenského experimentu, v němž muži žárlivě střeží, aby ženy rodily potomky konkrétních mužů, přestože takoví potomci jsou slabí a nemocní. Ženy ale nemají rodit slabé a nemocné potomstvo konkrétních slabých a nemocných mužů. Jejich úkolem je přivádět do světa, v němž žijí, dokonalé a dobře vyselektované potomstvo.
Jaký je tedy sexuální život současných žen a jak bychom se na něj mohli podívat z jiného, dosud nepoznaného úhlu pohledu? Nuže představme si velká sloupová kamna z kobaltově modrých kachlů, kterak stojí v chladném zámeckém pokoji, a uvnitř těch vyhaslých kamen hoří svíčka.
A jestli první metafora není dost srozumitelná, zkusme si představit silný závodní automobil třídy F1, kterak jej na vlečném laně táhne chromý kůň.
