* FSM 6-(ne)podání vysvětlení pro pokročilé
Základní versi návodu k podání vysvětlení (resp. jeho odmítnutí) zpracoval už D-FENS ve FSM 3.1. My se dnes podíváme na tuning jeho základního provedení.
Nejprve si ovšem rychle prosfištíme základní princip: podání vysvětlení zásadně odmítáme a to s odkazem na §12 zákona č. 283/1991(v případě PČR) a na § 60 zákona 200/1990 O přestupcích (v případě městského úřadu). Žádné detaily, žádná ztráta paměti, žádná osoba blízká. Odmítnutí s poukazem na číslo paragrafu, podpis protokolu a odchod. Předvolání od městské policie je možno ignorovat zcela, protože ta k něčemu takovému nemá pravomoc. A nyní už k možným upgradům tohoto postupu:
Pokročilé triky
Zásadním vylepšením je to, že k podání vysvětlení se za žádných okolností nedostavuje pachatel přestupku. Pokud se přestupku dopustil někdo jiný, než majitel vozidla, k podání vysvětlení se může klidně dostavit majitel, který obdrží předvolání. Podání vysvětlení pochopiteně odmítne.
Pokud se přestupku dopustil sám majitel, je situace o něco složitější. Pochopitelně se může dostavit a odmítnout podání vysvětlení, je tu ale háček: Úředník má možnost užít ke zjištění totožnosti pachatele přestupku i jiných prostředků. A sedí-li před ním někdo, jehož obličej je zároveň zachycen na fotografii z radaru, nemusí mít úředník IQ o mnoho vyšší než pokojová teplota, aby si dal dvě a dvě dohromady. Majitel/pachatel se pak může pokoušet rozvíjet teorie o dvojníkovi, pravděpodobnost úspěchu je ale nevelká a ztráta času výrazná.
Je tedy potřeba k podání vysvětlení vyslat někoho jiného. K zastupování v takové záležitosti je možné a snadné pověřit libovolnou jinou osobu (způsobilou k právním úkonům, na dvouleté batole to bohužel přehrát nejde). Na to stačí jednoduchá plná moc, ideálně notářsky ověřená, ale nutné to není. Tuto plnou moc stačí zaslat na úřad. Ten označeného zástupce vyrozumí a vyzve ho k podání vysvětlení. Pokud navržený zástupce zastupování nepřijme, úřad vyrozumí původně předvolaného majitele automobilu a vyzve ho buďto k dostavení se a podání vysvětlení, nebo k určení jiného zástupce. V opačném případě komunikuje pouze s ustanoveným zástupcem.
V základní versi tohoto hacku se zástupce dostaví a v souladu se zákonem odmítne podat vysvětlení, podobně, jako by to učinil majitel. Úředník se sice může pokusit o nějaké jiné řešení, například dohledání fotografie majitele vozidla v registru obyvatel či řidičských průkazů, to je ovšem jednak moc práce a druhak se tím ouřada může pustit na tenký led pravidel pro zpracování osobních údajů.
Ještě lepším řešením, založeným na kombinaci uvedených skutečností pak je to, že auta jsou v rámci rodiny registrována na někoho jiného, než kdo je typicky řídí. V případě předvolání se tedy dostaví majitel, odmítne podat vysvětlení (dokonce zcela a naprosto v souladu s literou i duchem zákona a bez jakéhokoli lhaní) a věc pak víceméně končí. Ztotožnit moji manželku na fotografii z radaru s mým otcem, který se úředníkovi směje do obličeje, není zase až tak snadné. V takovém případě pak úředníkovi moc nepomohou ani ostatní prostředky. Sice může mít podezření, že jde o rodinného příslušníka a prolezením různých databází a registrů mu dává i jistou naději na jeho nalezení, na druhou stranu takové hrabání se v databázích je jednak pracné, druhak se při něm úředník pohybuje opravdu už na samé hraně zákona o ochraně osobních údajů, či spíše už za ní a kvůli pár tisícům pokuty si to nejspíš bude velmi rozmýšlet. Nejdokonalejší variantou tohoto hacku je pochopitelně registrace všech aut v rodině na devadesátiletou babičku, která ani nemá řidičský průkaz.
Firemní vozidla
U firemních automobilů to funguje podobně, i když ne zcela stejně. Jeden ze zásadních rozdílů je ten, že právnická osoba coby majitel automobilu nemá osoby blízké, takže její zástupce nemůže odmítnout podání vysvětlení z tohoto důvodu. Naštěstí zákonodárce nechal v zákoně ještě jednu možnost. Kromě ohrožení osoby blízké (§12 odst. 3) je možno odmítnout podání vysvětlení i v případě, že by tím byla ohrožena utajovaná skutečnost. V případě podání vysvětlení PČR musí jít o tajemství státní či státem uznané (§ 12 odst. 4), u správního orgánu pak stačí pouhé rušení služebního tajemství (§ 60 odst. 1). Odmítnutí podat vysvětlení podle tohoto ustanovení je po dopsání protokolu vhodné doplnit přátelským upozorněním, že existují věci, o kterých úředník opravdu, ale opravdu nechce nic vědět.
Další nepříjemností u firemních automobilů je povinnost vést knihu jízd. Na tu určitě dojde řada, nezafunguje-li postup z předchozího odstavce, ani tady ale není nic ztraceno. Navzdory tvrzení státního buzeraparátu ji zástupce firmy není povinnen předkládat nikomu jinému, než finančnímu úřadu a za určitých okolností orgánům činným v trestním řízení. Předložení knihy městskému či obecnímu úřadu je možno bez větších problémů odmítnout. Teoreticky může obecní úřad požádat o spolupráci úřad finanční. Tomu už firma musí knihu jízd předložit, ale je přinejmenším velmi sporné, zda finanční úřad smí takto získané informace použít k jiným účelům, než je správa daní a poplatků a zda je může jen tak sdílet s jiným úřadem. Pokud by k takovému předání informací došlo, musí okamžitě následovat trestní oznámení na pracovníka finančního úřadu, který data předal. Úspěch takového TO je sporný, ale malá pravděpodobnost výhry nesmí být důvodem ke kapitulaci.
Použitelnost knihy jízd ke zjištění pachatele přestupku lze dále o něco snížit tím (tedy s výjimkou její náhodné ztráty apod), že na všechny jízdy budou papírově vysíláni dva řidiči. Nejedná-li se o vozidlo vybavené tachografem a podléhající přísnějšímu režimu sledování, není porušením žádného zákona, neví-li provozovatel vozidla, kdo přesně ve kterém okamžiku seděl za volantem. Při aplikaci tohoto vylepšení je třeba postupovat s rozumem - jedná-li se například o automobil jasně dvojmístný a z radarového snímku je jasně vidět, že je obsazen pouze jednou osobou, ztrácí trik na účinnosti. Je pochopitelně možno tvrdit, že druhý člen posádky v okamžiku fotografování právě sbíral bonbony, vypadlé na zem, poskytoval orální uspokojení řidiči či cestoval v kufru, pravděpodobnost úspěchu je pak ale mizivá. To samé platí, je-li pouze papírově vyslaný pracovník v příslušnou dobu prokazatelně přítomen někde, kde je jeho přítomnost možno dodatečně dohledat a potvrdit (úřední jednání, cela předběžného zadržení, nemocnice, záchytka).
Dva bonusy na závěr
Chce-li majitel auta nejen pohřbít postih za přestupek, ale navíc úředníka pořádně naštvat, může zvolit pokročilejší versi hacku a zastupováním pověřit třeba pana Roberta Mugabeho, soudruha Alexandra Lukašenka apod. Úředník se pak ocitá ve velmi prekérní situaci. Není-li totálně dementní, vidí na první pohled, že si z něj předvolávaný dělá legraci. Na druhou stranu zákon na něco takového jako je legrace nepamatuje a neumožňuje úředníkovi takové zplnomocnění odmítnout jen proto "že to je jasné". Má tedy v podstatě dvě možnosti: buďto věc nějakým způsobem smete ze stolu a zapomene na ni (což není zcela bez risika, neboť existuje dokumentace o tom, že přestupek byl spáchán a jeho odložením by se mohl úředník vystavit nebezpeční podezření z korupce), nebo ze sebe udělá vola, pověřeného zástupce obešle a po vypršení zákonné lhůty (neb se nepředpokládá, že by takoví zástupci na lejstro nějak reagovali) vyrozumět majitele automobilu o tom, že zástupce se nepodařilo kontaktovat a vyzvat ho buďto k dostavení se, případně ke jmenování jiného zástupce. Ze strany majitele následuje pochopitelně další pověření podobného charakteru a tak dále a tak dále, dokud to úředník nevzdá, případně neuplyne jednoroční lhůta, kterou na projednání přestupku má. Výhodou této varianty je to, že ji mohou praktikovat jak osoby fysické, tak právnické.
Finálním vylepšením je i možnost požádat o úhradu nákladů, spojených s podáním vysvětlení a to včetně ušlé mzdy a podobných záležitostí. Zákon stanoví, že na úhradu těchto nákladů má právo každý, se dvěma výjimkami. Těmi jsou osoby, které se dostaví "ve vlastním zájmu" resp. "pro vlastní protiprávní jednání". Úřad pravděpodobně úhradu nákladů odmítne na základě těchto ustanovení, situace ovšem není tak jednoznačná: Na "vlastní protiprávní jednání" můžeme rychle zapomenout - není-li zjištěn pachatel přestupku, nelze na předvolanou (či libovolnou jinou) osobu pohlížet jako na pachatele protiprávního jednání. Obdobně druhé ustanovení "ve vlastním zájmu". Neexistuje jediný rozumný důvod předpokládat, že majitel automobilu či dostavivší se zástupce mají nějaký vlastní zájem na zjištění pachatele a zdárném průběhu správního řízení. Ba právě naopak - mívají zájem přesně opačný ;-) Bylo by tedy poměrně zajímavé zamítnutou žádost o úhradu nákladů "hnát vejš", v tomto případě ke správnímu soudu. Samozřejmostí je volba zástupce s dostatečně vysokým platem - proplacení nákladů bezdomovci z nádraží vedle úřadu se do rozpočtu orgánu přece jen promítne méně, než ušlá mzda výborně vydělávajícího managera z druhé poloviny státu či dokonce ze zahraničí...
